Už několik měsíců investuji přes portál kiva.org, abych pomohl nejchudším lidem v tzv. 3. zemích. O co jde? Člověk převede přes PayPal částku cca 25 USD, vybere si na portále nějakého konkrétního žada
Půjčka je pak splácena v několika měsících, půjčujícímu se neplatí žádný výnos a s trochou štěstí dostane zpět to, co investoval :o) Do hry vstupují ještě zprostředkovatelé, zjednodušeně řečeno - z našeho pohledu - banky, kteří žadatele vyhledávají, spravují je a starají se o to, aby poté i platili. Na portále lze dohledat i tyto zprostředkovatele, ke každé půjčce je jeden, zjistit si objem prostředků, které již půjčil a jaké je riziko návratu investovaných prostředků. Osobně si vybírám ty, kteří mají 100% či se k tomuto číslu blíží.
Moje další preference jsou na africkém kontinentu a aby žadatelem byla žena. Ženy podle statistik lépe splácejí a mají vše lépe pod kontrolou.
Pro ty, kteří se o problematice chtějí dozvědět více, přikládám google překlad několika odstavců z wikipedie, pokud by byl zájem o podrobnější info, pište do diskusí a já vyplodím něco podrobnějšího :o)
Na screenshotu je aktuální stav mého portfolia, je vidět i to, kolik je splaceno, atd...
------------------------------- http://en.wikipedia.org/wiki/Microfinance
Mikrofinancování je poskytování finančních služeb na low-příjmy klientů, včetně spotřebitelů a osoby samostatně výdělečně činné-, který se tradičně nemají přístup k bankovním a související služby.
Více široce, to je hnutí, jehož cílem je "svět, v němž je mnoho chudých a okolí-chudých domácností je to možné mít trvalý přístup k odpovídající škály vysoce kvalitních finančních služeb, a to nejen úvěrů, ale také spoření, pojištění, a fond převody. "[1] Ti, kteří podporují mikrofinancování obecně věří, že tento přístup pomůže chudým lidem z chudoby.
Výzva
Tradičně, banky neposkytly finanční služby, jako jsou půjčky, pro klienty s malou nebo žádnou peněžní příjem. Banky vzniknout značné náklady na správu účtu klienta, bez ohledu na to, jak malé částky peněz. Například, celkový zisk pro banku dodávat 100 úvěrů v hodnotě 1.000 dolarů každému se příliš neliší od příjmů, která vyplývá z poskytování jeden úvěr ve výši $ 100.000. Ale fixní náklady na zpracování úvěrů všech velikostí, je značné, protože posuzování potenciálních dlužníků, jejich splácení vyhlídky a bezpečnost, správa nesplacených úvěrů, vybírání z delikventní dlužníků, atd., je třeba udělat ve všech případech. Tam je break-even point při poskytování úvěrů nebo vkladů do které banky ztrácejí peníze na každou transakci dělají. Chudí lidé se obvykle klesnout pod tuto hranici rentability.
Navíc, většina chudých lidí málo aktiv, která mohou být zajištěny bankovní jako zajištění. Jak dokládá značně Hernando de Soto a další, i když náhodou vlastní půdy v rozvojovém světě, nemohou mít účinné právní nárok na to. [2] To znamená, že banka bude mít malý postih dlužníky v prodlení.
Při pohledu z širší perspektivy, byl rozvoj zdravého národního finančního systému po dlouhou dobu považována jako katalyzátor pro širší cíle národního ekonomického rozvoje (viz např. Alexander Gerschenkron, Paul Rosenstein-Rodan, Joseph Schumpeter, Anne Krueger). Nicméně, úsilí vnitrostátních projektanty a odborníky na rozvoj finančních služeb je pro většinu lidí často selhal v rozvojových zemích, z důvodů shrnul dobře Adams, Graham & Von Pischke ve své klasické analýze 'Maření rozvoj venkova s levnými úvěry' [3].
Kvůli těmto potížím, kdy chudí lidé půjčit často spoléhají na příbuzné nebo místní lichváře, jejichž úrokové sazby mohou být velmi vysoké. Analýza 28 studií neformální moneylending ceny v 14 zemích v Asii, Latinské Americe a Africe k závěru, že 76% lichváře sazby vyšší než 10% za měsíc, včetně 22%, které překročily 100% za měsíc. Lichvářů zpravidla účtují vyšší sazby pro chudší dlužníků než méně chudým zemím. [4] I když jsou lichváři často démonizován a obviněn z lichvy, jejich služby jsou pohodlné a rychlé, a mohou být velmi flexibilní, kdy dlužníci dostanou do problémů. Naděje na rychlé uvedení jim z podnikání se ukázaly jako nereálné, a to iv místech, kde mikrofinančních institucí jsou aktivní. [Editovat]
Během praktických minulých stoletích vizionářů, z františkánské mnichy, kteří založili Společenství-orientované zastavárny 15. století, k zakladatelům Evropského hnutí Credit Union v 19. století (například Friedrich Wilhelm Raiffeisen) a zakladatelé hnutí mikroúvěrů V roce 1970 (jako Muhammad Yunus), otestovali postupy a postavená instituce, které mají vést druhy příležitostí a rizik-nástroje pro správu, že finanční služby mohou poskytovat prahy chudých lidí. [5] Zatímco úspěch Grameen Bank ( která nyní slouží více než 7 milionů chudých bangladéšských žen) inspirovala svět, se ukázalo obtížné zopakovat tento úspěch. V zemích s nižší hustota obyvatelstva, které splňují provozní náklady maloobchodního odvětví tím, že slouží v blízkosti zákazníků se ukázalo výrazně náročnější. Hans Dieter Seibel, člen správní rady Evropské mikrofinancování Platform, je ve prospěch skupiny model. Tento konkrétní model (používá mnoho institucí Microfinance) dává finanční smysl, říká, protože to snižuje transakční náklady. Mikrofinančních programů musí být také založena na místních finančních prostředků. Místními kořeny
Ačkoli hodně pokroku bylo dosaženo, má problém nebyl vyřešen ještě, a naprostá většina lidí, kteří vydělávají méně než 1 dolar denně, především ve venkovských oblastech, mít nadále žádný praktický access k formálním sektoru. Microfinance prudce roste s 25 miliard dolarů, v současné době v práci v oblasti mikrofinancování úvěrů [6]. Odhaduje se, že průmysl potřebuje 250 miliard na získání kapitálu pro všechny chudé lidi, kteří ji potřebují [6]. Průmysl roste rychle, a obavy se objevily, že sazba daně z kapitálu proudí do mikrofinancí je potenciální riziko, pokud se podaří je zvládnout [7].
